Batika na Srí Lance
V oblasti Asie je batika vyhledávanou technikou zdobení a barvení textilu. Ve východní Asii se o její rozšíření zasloužila nizozemská koloniální vláda. Na Srí Lanku pronikla batika koncem 19. století v období Kandyjského království.
Nejdříve se batice jako volnočasové aktivitě věnovaly ženy z dvorského královského okruhu, následně ji začaly ovládat místní řemeslníci. Již v minulosti však Srí Lanka využívala přírodní rostlinné pigmenty k barvení tkanin, černou získávala ze stromu haritaki, modrou z indigovníku nebo žlutou z jackfruitu. Původně omezená barevná paleta vstoupila i do batikování. Na ostrově se uplatňuje batikování za horka. Na látku se nejdříve nakreslí vzory a motivy a následně se na takto vyznačená místa aplikuje horký tekutý vosk. Látka je pak ponořena do barvící lázně, v níž navoskovaná místa zůstanou neobarvena. Proces se opakuje podle počtu použitých barev. Na závěr se pro odstranění vosku vypere látka v horké vodě.
Stávající barevné trendy neodpovídají tradičním barvám. Převažují výrazné a zářivé odstíny zelené, oranžové, žluté a fuchsiové. Mezi tradiční batikované motivy patřily zoomorfní a florální motivy, jako páv, slon nebo lilie a lotos. Postupně se rozšířily o náboženské motivy (zobrazení Buddhy) a scény ze života na vesnici. Současné motivy jsou převážně abstraktní nebo geometrické. Batikované tkaniny, nejčastěji oděvy, závěsy a doplňky, vystupují jako živé plátno vyprávějící příběhy o rozmanitém dědictví ostrova.
K oživení výroby batiky na Srí Lance dochází v 50. letech, konkrétně v roce 1952 Soma Udabage začala techniku rozvíjet a popularizovat. V 60. letech ji následovala návrhářka Ena de Silva, jež ve své práci experimentovala s barvami, motivy i médii (papír, dřevo aj). Založila několik středisek batiky po celém ostrově, zejména Matale Heritage Centre, a naučila místní ženy z venkovských oblastí této technice. Svého vrcholu a mezinárodního renomé dosáhla batika v 70. a 80. letech, o batikované výrobky projevují zájem turisté a je exportováno do zahraničí V tomto období Srí Lanka produkovala všechny suroviny potřebné
pro batikování, včetně látek jako popelín a hedvábí. Začínají se objevovat malé dílny a obchody s batikou. Jeden z nich Jez-Look Batiks založila Jezima Mohammed v Mataře a pro návštěvníky je kontinuálně otevřen již téměř sedm desetiletí. Její batikované práce nosila zesnulá královna Alžběta II., vystaveny byly v Londýně i v Los Angeles. Občanská válka a zavedení otevřené ekonomiky v 80. letech umění batiky poznamenalo, rozšířilo výrobu oděvů v továrnách a zlevnilo původní materiály. Výroba batiky se nikdy zcela nevzpamatovala.
V roce 2020 bylo dokonce založeno ministerstvo na oživení, podporu a rozvoj nejenom batiky, ale i ručního tkaní a lokálních oděvů. Aktuálně přetrvávají dopady pandemie koronaviru a vysoká hladina inflace, které zasahují do provozu dílen. Batika je nabízena v mnoha turistických oblastech, jako je Galle, Unawatuna nebo Hikkaduwa. Současní tvůrci usilují o začlenění batiky do módního designu. Vytváří batikované vzory na bavlně nebo hedvábí, které jsou prezentovány na předních srílanských módních přehlídkách, jako je Colombo Fashion Week.