Etiketa na Srí Lance
Živá kultura, mnohost náboženství a bohatá historie Srí Lanky se podílí na širokém spektru odlišných zvyků a tradic, které se promítají do etikety, dodržování pravidel správného a vhodného chování.
I když je ve vztahu k turistům často projevována shovívavost, je užitečné znát, co je a co není vhodné chování na důkaz respektu a úcty k tomuto ostrovu a jeho obyvatelům.
Vhodnost nebo naopak nevhodnost a nepatřičnost chování na Srí Lance vyplývá ze společenského postavení, pohlaví a náboženského vyznání. Obyvatelé ostrova jsou převážně milí a usměvaví, obvykle otevřeně neprojevují kritiku a ostatní nechtějí přivádět do nepříjemné situace. Západní koncepty soukromí nejsou na Srí Lance dobře chápány ani uplatňovány. Místní obyvatelé pokládají bez předchozí známosti nebo zkušenosti velmi osobní otázky - „Kam jdeš“, „Odkud jsi?“ nebo nejčastěji „Jak se jmenuješ?“. I když mohou být otázky obtěžující, důležité je zachovat zdvořilost, úsměv a případně krátce a slušně odpovědět. Na Srí Lance se specifická pravidla vztahují k užívání rukou. Předměty by se měly podávat pravou rukou. Levá ruka je totiž považována za nečistou, spojovala se s nadpřirozenými zlými silami. Proto se peníze a menší předměty podávají pravou rukou, zatímco se levá ruka dotýká pravého předloktí. Naopak nejčistší a nejdůležitější částí lidského těla je temeno hlavy.
Pozdrav jako nejběžnější formu společenského kontaktu určuje generační příslušnost a rozdíly. Starší generace na Srí Lance zdraví mírným úklonem hlavy a se sepjatýma rukama přibližně ve výšce brady, v gestu podobném modlitbě. Mladší generace po západním vzoru podává pravou ruku. Některé ženy se vyhýbají přímému kontaktu s muži mimo okruh jejich rodiny. Muž by měl počkat, až žena nabídne ruku jako první.
Podstatným prostředkem komunikace je oděv. Na ulici nebo kdekoli ve městě se doporučuje nosit oblečení zakrývající ramena a kolena. Toto pravidlo je důležité dodržovat zejména při cestování na venkov. Sice je pobřeží Srí Lanky poseto plážemi vybízejícími k opalování, úplná nahota není vítána.
Podobně jsou projevy náklonnosti na veřejnosti nahlíženy jako nepatřičné. Jakékoliv polibky, objetí anebo jiná gesta náklonnosti je doporučováno ponechat pro soukromé chvíle za zamčenými dveřmi. Páry, které vyjadřují náklonnost, doteky nebo jiné tělesné projevy, se běžně chrání před pohledy kolemjdoucích na lavičkách pod deštníky, typicky například v parku Galle Face Green v Kolombu. Protože je na Srí Lance homosexualita trestným činem, páry stejného pohlaví by měly být obzvláště opatrné a zcela se vzdát veřejných projevů náklonnosti.
Etiketa je vyžadována při návštěvě chrámu. Před vstupem do chrámu by si měl návštěvník zakrýt nohy, ramena a hrudník, zout obuv a sejmout pokrývku hlavy. Neuctivé je otočit se zády nebo se postavit vedle Buddhovy sochy, například při pořizování fotografií. V chrámu je potřeba mluvit tiše. V některých chrámech mohou být muži požádáni, aby si svlékli košile, a ženám může být zcela odepřen vstup. Projevem úcty a poděkování za návštěvu chrámu je přinesení obětiny v podobě květiny a darování finančního obnosu.
Pokud přijmete pozvání do domácnosti na Srí Lance, je třeba očekávat pohostinnost a přívětivost. I když se dochvilnost přísně nedodržuje, je považována za výraz obětavosti a respektu. Před vstupem do domu je běžné zout si obuv. Srílanští hostitelé považují setkání u oběda nebo večeře za společenskou událost. Podávání pokrmu předchází dlouhá konverze, skutečná konzumace může nastat až po několika hodinách.
Před podáním pokrmu se očekává omytí rukou. Pro Srílančany je běžné jíst rukama, jídlo nabírají konečky prstů pravé ruky. Pokud host zkonzumuje všechno jídlo na talíři, bude mu naservírována další porce. Prázdný talíř značí hlad. Naopak ponechat jídlo na talíři není nezdvořilé, ale znamení, že jste najedeni dosyta.
Etiketa stanovuje i darování darů, zpravidla během narozenin a náboženských svátků. Květiny se na ostrově nedarují, jsou určeny pro dobu smutku. Náboženské vyznání částečně stanovuje, jaké dary jsou považovány za nežádoucí. Pro muslima jsou nevhodné dárky obsahující alkohol nebo vepřové maso, pro buddhistu zase obsahující hovězího maso. Dárky se obvykle předávají a přijímají oběma rukama. Neotevírají se ihned po jejich obdržení. Očekává se, že darování bude opětováno.