Náboženství na Srí Lance

Podle nové ústavy z roku 1978 je zaručena svoboda a ochrana stoupencům všech náboženství, buddhismus však zaujímá hlavní a přední roli a jeho zásady jsou státem podporovány. Další náboženství reprezentují hinduismus, islám a křesťanství. Zatímco Sinhálci jsou zejména buddhisté, Tamilové z větší části hinduisté. Náboženská identita je na ostrově jednou z nedílných součástí etnicity a základní charakteristikou etnické skupiny, na jejímž základě se identifikuje a odlišuje jedna skupina od druhé.

Buddhisté tvoří 70% populace, z toho největší koncentrace se nachází v jižní části ostrova (90% buddhistů obývá města Galle, Mataru nebo Hambantotu). Hinduismus je druhé nejrozšířenější náboženství (přibližně 15%) převážně v severní, střední a východní části Srí Lanky (města Nuwara Eliya, Džafna, Vavuniya, Kilinochchi). Hinduisté jsou ponejvíce stoupenci šivaismu. Islám patří k třetímu nejdominantnějšímu náboženství (více než 9%).

Muslimové obývají zejména východní oblast (města Batticaloa, Ampara, Trincomalee). Křesťané se dělí na katolíky (více než 6%) a protestanty (více než 1%), jež patří k anglikánské, baptistické a metodistické církvi nebo holandské reformované církvi. Obě skupiny vyhledáme mezi tamilským a sinhálským obyvatelstvem ve všech provinciích. Zatímco katolíci mají vliv ve městech Gampaha, Mannar a Puttalam, protestanti jsou usazeni ve městech Kolombo, Džafna, Vavuniya a Batticaloa. Někteří křesťané mají za mateřský jazyk angličtinu. Tito tzv. měšťané označují potomky ze smíšených sňatků mezi koloniálními a původními obyvateli ostrova.

Buddhismus zavedl na Srí Lanku ve 2. století př. n. l. mnich Mahinda, syn magadhského panovníka Ašóky, který se zasloužil o rozšíření Buddhova učení za hranice Indického poloostrova. V tomto období byla na ostrov přivezena větev z posvátného stromu bódhi (fíkovník posvátný), pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Větev byla vysazena v Anuradhápuře. Ostatně Buddha ostrov osobně navštívil v 5. století př. n. l. Na vrcholu Adamovy hory (Srí Pada) zanechal v průběhu meditací otisk své nohy. Na Srí Lance má kořeny nejpůvodnější forma buddhismu – théravádový buddhismus, požadující následovat Buddhovu cestu pro dosažení osvícení. V reálném životě jsou následování schopni pouze mniši. Věřící se snaží dodržovat morální zásady a získávat zásluhy, aby dosáhli odměny a zrození v příznivé formě existence v následujícím životě. Typickými projevy hromadění zásluh jsou také poutě k významným chrámům, klášterům, svatyním či posvátným horám, dary mnichům a klášterům a úcta a poklona Buddhovi. Buddhismus byl na Srí Lance vystaven potlačování ze strany tamilského obyvatelstva (šivaismus) a později koloniálních mocností (katoličtí Portugalci a protestantští Nizozemci).

Hinduismus byl na Srí Lance praktikován již před zavedením buddhismu. Počátky jeho expanze jsou spojeny s tamilskou královskou dynastií Čólů, která v 10. a 11. století dobyla jižní Indii i Srí Lanku. Hinduismus představuje polyteistické náboženství, hinduisté proto uctívají mnoho bohů. K ústřední trojici bohů (trimúrti) patří Brahmá (stvořitel), Višnu (udržitel tohoto světa) a Šiva (ničitel světa, který ho může přetvořit). Hinduismus předepisuje povinnosti, k nimž patří nenásilí (ahinsá), trpělivost, snášenlivost, zdrženlivost, ctnost a soucit. Mezi hinduistické praktiky náleží uctívání (púdža), recitace (praváčan), zpěv (džapa), meditace (dhjána), obětování (jadžňa), dobročinnost (dána), pocta předkům (śrāddha) nebo poutě (yatra).

Původ muslimů na Srí Lance souvisí od 7. století s arabskými obchodníky, kteří v 15. století ovládali obchodní cesty v Indickém oceánu a jihovýchodní Asii. Muslimskou komunitu tvoří nejen potomci arabských obchodníků, ale později i muslimští osadníci přicházející z Indie a Malajsie. Většina srílanských muslimů jsou sunnité, kteří považují za zdroj své víry Korán a tzv. sunnu, tedy sbírku dalších výroků a činů proroka Mohameda. Muslimové zachovávají základní doktríny a islámské právo, zároveň přijali některé místní zvyky (např. matrilineární a matrilokální rodiny). V 16. století Portugalci pronásledovali muslimské obchodníky, kteří z jihozápadního pobřeží přesídlili na východní pobřeží nebo do centrální části ostrova. V 16. a 17. století byli muslimové na Srí Lance rozděleni do dvou kategorií. První skupinu (domorodí nebo cejlonští Maurové) tvořili muslimové, jejichž rodiny na ostrově pobývaly delší období. Druhou skupinu (pobřežní Maurové) tvořili především obchodníci, kteří strávili na ostrově několik měsíců v roce. Postupem času však navazovali další kontakty, získávali přátele, majetek a uzavírali sňatky.

Podle křesťanské tradice přinesl víru v Ježíše Krista na Srí Lanku apoštol Tomáš v 1. století n. l. Na pobřeží se proto objevovaly malé křesťanské komunity. Křesťanství se prosadilo až v 16. století v důsledku aktivního misionářského úsilí Portugalců. Snaha christianizovat původní obyvatelstvo postihla buddhismus i hinduismus. Vzrostl počet Sinhálců i Tamilů, kteří konvertovali k římskokatolické církvi. Když Holanďané kolonizovali Srí Lanku, iniciovali misionáře z anglikánské a holandské reformované církve. V roce 1722 se v nížinné oblasti ostrova nacházelo 21 % křesťanské populace. Během britské koloniální vlády zde navíc působila metodistická církev a další protestantští misionáři. Po pádu koloniální vlády počet křesťanů na Srí Lance klesá. Důvodem poklesu je nejenom emigrace do zahraničí, ale zejména konverze křesťanů k buddhismu a obecně nižší počet konverzí ke křesťanství z řad buddhistů, hinduistů nebo muslimů.